Černá věž

Nepřehlédnutelnými prvky středověkého obranného systému města byly kromě hradeb také věže, z nichž tou mohutnější je Černá věž. Její pojmenování je však novodobé a je odvozeno od vzhledu, který získala po opravě v 1. polovině 20. století. Věž je hranolová, zděná z lomového kamene, nároží je zpevněné pravidelnými kvádry. Vstup do věže zajišťuje schodišťový přístavek, který byl zřízen v baroku. Původně se do věže vstupovalo z ochozu přilehlé hradby. Zdivo a kompozice této věže vykazují řadu shodných prvků s velkou hradní věží, a proto můžeme její vznik datovat ještě do 13. století. Věž byla původně součástí pevnosti, tzv. Dolního hradu, střežícího vstup do města a měla tedy nejen funkci obrannou, což dokládají střílny v těle věže a vchod umístěný v polovině její výšky, ale sloužila i jako pozorovatelna. Až do roku 1562, kdy byla věž předána městu Loket, zde službu konali královští manové. Ti byli vystřídáni městským věžným. V nejvyšším patře věže byl zřízen byt věžníka, který měl za úkol bedlivě sledovat město a ohlídat jej před častými požáry, případně dalším nebezpečím. Ve skromném příbytku žil v průběhu své služby často s celou svou rodinou. Obyvatele věže trápilo v létě vedro a v zimě chlad. Velkou nepříjemností bylo, že s otopem a vodou bylo nutné vystoupat po desítkách schodů